2000 hodin ročně spolu

19.02.2020

Oddělit osobní život od toho pracovního jde velmi těžko. Je to pořád jen jeden provázaný život. Když máte blbé ráno, přinášíte si ho i do práce. Když máte blbý den v práci, přinesete si ho domů. Doma přemýšlíte nad prací, v práci přemýšlíte na volným časem. Ty dva světy jsou těsně provázané, kde v centru všeho stojíme my samotní. Tak co takhle to nedělit na dvě části a akceptovat to, že je to prostě jen jeden život. Náš vlastní život, který máme plně v rukou.

Trocha propočtů

Pokud ještě někdo přemýšlí nad zaměstnání stylem "toto je pro mě jen práce, nějak to přetrpím, jsem tu jenom kvůli penězům", pak je to dle mého názoru docela krátkozraké. 

Tímto mindsetem si totiž dobrovolně škrtáme ze svého života tak 25 % našeho vyměřeného času. Schválně, počítejte se mnou. V životě prospíme cca 3000 hodin každý rok (365 dní x 8 hodin). Dalších 2000 hodin za rok strávíme v práci (48 týdnů x 40 hodin). A právě těch 2000 hodin je ve finále víc, než kolik strávíme v součtu se svojí rodinou, přáteli a koníčky dohromady. Když k tomu ještě připočteme dojíždění do práce, tak je to rozhodně ta největší část našeho dne. A dobrovolně ji škrtnout a jen tak ji "přežít" namísto, abychom si ji "užili"? To přeci nedává smysl. A v době, kdy máme 2% nezaměstnanost a firmy se perou o lidi, nevidím důvod setrvávat v práci, která stojí za prd.

Toto zamyšlení mě vedlo k otázce, jak bych já sám chtěl strávit těchto 2000 hodin v každém roce. Dává mi vůbec smysl co dělám? A s kým to dělám? A proč to dělám? Uvědomil jsem si, že svůj pracovní čas chci strávit s lidmi, které budu moct považovat za kamarády (tj. budeme věřit stejným hodnotám a budeme mít podobný pohled na svět) a budeme společně pracovat na něčem, co bude dávat smysl (tj. uvidíme za sebou výsledky, které budou přinášet hodnotu, budou nám dělat radost a zároveň nám vydělají peníze).

Na toto téma jsem mluvil i na konferenci Culture Rocks v roce 2017, kde jsem si povídal s Petrem Skondrojanisem:

Dreamjob

Asi se shodneme, když řeknu, že by bylo fajn chodit do práce, kam se v pondělí ráno těšíme. Někdo už to zažil a je to pro něj normální. Pro někoho je to dokonce jasné očekávání. Věděli jste, že skandinávské národy na to mají i svoje vlastní slovo Arbejdsglæde, které znamená Štěstí v práci? Pro někoho je možná ta myšlenka až příliš vzdálená a říká si:  "práce přeci nemůže nikoho bavit, proto za ni přece dostáváme peníze, ne?" :)

Myšlenka vytvořit dreamjob je lákavá, realizace o poznání těžší, ale rozhodně ne nemožná. Kdysi jsem si zhmotnil tuto svoji misi do jedné věty:

Chtěl bych v IRESOFTu vytvořit takové firemní protředí, kde většina lidí může být šťastná většinu dní.

Pojďme si tu větu rozebrat, co tím myslím:

Vytvořit prostředí... = vedu firmu a jsem v pozici, kdy můžu věci ovlivňovat a nastavovat. Sám to ale nevytvořím, a proto pokud tato mise má být úspěšná, musí být stejně nakažení i lidé, kteří vedou další lidi. S nimi tedy řeším nejen businessová témata, ale i oblast firemní kultury. Obě témata jsou pro mě stejně důležitá a řešíme je ve dvou oddělených kruzích BOARD a FIRKUL (o tom, co jsou to kruhy a jak fungují, napíšu v jiném příspěvku).

... kde většina lidí může být šťastná... = ke štěstí, které leží uvnitř každého z nás, si hledáme všichni vlastní cestu a musíme neustále překonávat spoustu překážek. Je to naše vlastní volba, proto mluvím o většině lidí a o tom, že šťastní být můžeme, nikoliv musíme. Jsou věci, které jako firma neumíme zařídit, a tou je třeba osobní život jednotlivce a jeho zdravotní stav. Co ale jako firma dokážeme zařídit, je prostředí, ve kterém strávíme právě těch 2000 hodin za rok. To, s jakými lidmi tam budeme a co budeme jako firma dělat je něco, co máme jako management pevně ve svých rukou. Minimálně dvě ze čtyř věcí tedy ovlivnit můžeme a to je dost, abychom s tím něco udělali.

...většinu dní. = být neustále šťastný je utopie. Život bez výkyvů už není život. I to naše srdce bije nahoru a dolů. V jedné písničce se zpívá, že jednou jsme dole, jednou nahoře. Takže co takhle vytvořit prostředí, kde jsme třeba čtyřikrát nahoře a jednou dole? Nebylo by nám líp? :)

Už pět let na této misi

S nastavením firemní kultury si ve firmě hrajeme už dobrých pět let. Vyzkoušeli jsme toho hodně (o tom budou další díly) a ne vždy to mělo zprvu očekávaný výsledek. Ale i když to nepřineslo zrovna to, co jsme zamýšleli, vždy nás to zase o kousek posunulo. No jak se říká - kdo nic nedělá, nic nezkazí. 

Před těmi pěti lety nás bylo ve firmě zhruba 70, a i teď je nás plus mínus 70. A když se podívám do budoucnosti? Rád bych udržel naši firmu takto "malou". Proč? Protože je to ještě velikost, kdy znám každého jménem, u mnoha lidí znám jejich osobní příběh a v této velikosti ještě dokážeme ve firmě udržet tu naši "rodinnou" atmosféru. A to, jak se v práci cítíme a jak nás to baví, je pro nás důležitý faktor v rozhodování. Ne jenom business.

Firemní kultura je něco, co nám dává smysl. Je to náš každodenní společný zážitek. Jako jedna z mála firem v ČR máme už čtvrtým rokem ve firmě pozici Chief Happiness Officera - naši Štěstěnu Andreu.

Já a IRESOFT

Minulý rok se mi několikrát stalo, že mi různé firmy nabídly, že by IRESOFT koupily. Na otázku "Kolik stojí IRESOFT?" jsem fakt nedokázal odpovědět. Na jednu stranu to zní sympaticky a vážím si toho, že to, co tak dlouho buduji, by mohlo mít pro někoho hodnotu. Na druhou stranu bych ale přišel o to, co mě v životě baví a kde zažívám svůj pocit štěstí. Pro mě je prostě důležité, jak strávím svých 2000 hodin ročně. A vyměnit toto za peníze? Ne, díky, ale IRESOFT není na prodej.


Tímto začíná série článků věnovaná firemní kultuře. První z nich se věnuje motivaci a demotivaci zaměstnanců. 

Přečtěte si jako první, co je nového